Obvykle se snažíme představit zajímavé lidi z našeho okolí formou interview. S Lenkou Valachovou to není možné. Ptáte se proč? Naše povídání v malířčině atelieru trvalo pět hodin, každá Lenčina odpověď probudila novou otázku takže by interview mohlo trvat mnoho hodin, možná i dní.

Herečku, spisovatelku, zpěvačku a malířku Lenku Valachovou jsem poznal jako nezávislou a odvážnou ženu, která se nebojí nahlas se postavit hlouposti a intoleranci. Pro ilustraci Lenčiny odvahy a také přesnosti formulací jejích myšlenek uvádím odstavec z letáku k výstavě Prostor "Autenticitátis" v galerii 7Nebe (2005): Prostor "Autenticitátis" je imaginativní hrou k průniku z mé vnitřní analogie do vnější zkušenosti zasahující celek v jeho informativní verzi. Struktura podléhá totiž svrchované potřebě zničit vše, co ji vevnitř naplňuje ve jménu svobodného prostoru "Kam směřuje?" a to je práce k cíli, který už možná existoval – Prostor Autenticitátis.

Lenčin světový názor je stejný jako ona sama - ojedinělý a jedinečný. Její úvahy o souvislostech mezi vesmírem, lidstvem jako takovým a jedincem pracují s předpokladem energetické interakce, předpokladem energetického působení, které neumíme uchopit neboť nám chybí receptory které by to umožňovaly. Lenka uvažuje o možnostech mimosmyslového vnímání. Její bádání je zaměřeno na možnost obnovy společnosti, která je podmíněna poznáním jakéhosi vyššího principu . Nelze zde popsat šířku a hloubku jejího světového názoru, působí však velmi věrohodně a přinejmenším v některých bodech je možné jej akceptovat téměř bezvýhradně. Naprosto bezvýhradně se mohu ztotožnit s jejími důvody a východisky, tedy s potřebou nalezení nové, skutečné kvality našeho života. Brno 73

O hře, o mapování prostoru, který představuje vize a analogie zůčastněných. Oni jsou tam a já tady... Tvorba Lenky Valachové plní dvě poslání - pomáhá jí při formulacích vlastních myšlenek a zárověň slouží jako výrazový prostředek pro sdělení, která nelze verbálně deklarovat. Tato potřeba vyjádření naplňuje obrazy Lenky Valachové tak silným obsahem, že obsah zcela převládá nad formou. Právě toto podřízení se obsahu vyčleňuje malířku z řady výtvarníků tzv. mladé generace, kteří se po většině snaží najít nové vyjadřovací prostředky aniž by v podstatě měli co vyjádřit. Snaha o vizuální formulaci myšlenky vedla autorku k novému nazíráni na barvu - barva není nositelkou symboliky v obvyklém smyslu, není také čistě formálním kompozitem, barva se stává prakticky technickým vyjadřovacím prostředkem. Podobně je i obrazová plocha konstrukčním prostorem pro schéma vztahů a chování. Tento vlastně nevýtvarný přístup k tvorbě je však zřetelně kompenzován výrazným cítěním (nebo chcete-li talentem) Lenky Valachové, obrazy jsou až neskutečně silné a mají schopnost komunikovat nejen s prostorem, ale i s živou bytostí která s obrazem prostor sdílí.

Lenka Valachová napsala dvě knihy - román Kosmičtí ježci a sbírku autorských textů a surealistických básní Máš rád pražaní, ti psí pohanskí, viď že ne... Obě knihy si můžete objednat v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz. Natočila také desku s pracovním názvem Lenny Voice, která obsahuje několik prostých písní jasně demonstrujících lenčiny pěvecké kvality - zkušený a příjemný hlas a čistou intonaci. Lenka Valachová říká o svých autorských počinech: ne umění, ale sdělení.